Malé ženy patří mezi klasiku, která zaplňuje police především amerických domácností už nějaký ten pátek – přesněji řečeno: už téměř 150 let. Dočkala se i filmového zpracování a vydání v mnoha jazycích. I u nás byl, avšak v “mírně” poupravené verzi, tento román k sehnání, začátkem letošního léta konečně vyšla i neupravovaná verze.
Román Malé ženy je o čtveřici sester dospívajících během americké občanské války. Každá ze sester je jiná, každá je v něčem dobrá a každá má i nějakou tu svou charakterovou vadu: jedna je příliš plachá, druhá nedokáže ovládnout svůj vztek, třetí touží po bohatsví a čtvtá je rozmazlená. Společné mají to, že se snaží své necnosti porazit a nadobro se jich zbavit.
V každé kapitole dochází většinou k nějakému ponaučení, k nějakému kroku od dívky k mladé ženě. Obyčejně však ta ponaučení nepůsobí jen na samotnou poučenou dívku, ale i na vás, na čtenáře. Najednou se přistihnete, že i vy sami přemýšlíte nad tím, jestli náhodou někdy neděláte něco špatně, jestli byste náhodou neměli dělat něco jinak.
Malé ženy byly napsány na objednávku – americký nakladatel chtěl vydat román, který by byl určen dospívajícím dívkám a přitom je nekazil. Příběh o čtveřici sester žijících v chudých poměrech se ukázal jako ideální volba. V příběhu nechybí napětí, nechybí tam láska a ani smutek a velké dávky humoru. Bez humoru by příběh působil příliš vážně, beze smutku by neměl svou hloubku.
Nejdřív se mi ale kniha příliš nelíbila – připadala mi na můj vkus až moc poučná, až moc banální a tuctová, ale stejně jsem četla dál a dál, protože jsem chtěla zjistit, čím je ta kniha tak výjimečná. Nakonec jsem to zjistila. Malé ženy vás donutí přemýšlet nad sebou samými, nad tím jací jste a jestli byste nemohli být lepší. Už jen proto, že ony to dokázaly. Najednou vás to z ničeho nic zasáhne, naprosto nečekaně, a vy si uvědomíte, že se vám ta knížka vlastně líbí.
Hodnocení: 70 % (50% příběh, 10 % za postavu malé Beth, 10 % za to ostatní, co nedokážu slovy popsat)
