Archive for the ‘O knihách’ Category

Pavel Kohout: Smyčka

Pátek, Říjen 30th, 2009

Smyčka od Pavla Kohouta je román, který na svých zhruba 180 stránkách dokáže odvyprávět příběh, na jaký by jiným nejspíš nestačila ani kniha třikrát tak obsáhlá. A přesto zde nic nechybí. Není to román, při jehož čtení víte, jak kdo vypadá, zda má ten a ten jasně modré oči a další zase lesklé kaštanové vlasy – autor zmíní snad jen to, že hlavní hrdina je mužný a jeho milovaná krásná. Mnohem víc než popisným pasážím autor  dává prostor myšlenkovým pochodům a samotnému ději.

Jednou z důležitých složek děje je příběh o milostném trojúhelníku zasazený do nepříznivého roku 1948. Hlavní hrdina Jan Soukup je mladý básník, komunista, proletář. Je plný ideálů, je naivní a důvěřivý. Skoro se vám zdá, že kdyby všichni komunisté byli jako on, nemuselo to s námi v minulém století dopadnout tak špatně. Zdání ale klame, což se záhy také dozvídáme.

Jan je již několik let platonicky zamilován do slavné herečky Kamily Nostitzové, manželky poslance sociální demokracie Felixe Fishera. Válka svede Jana a Kamilu dohromady, ale jakmile se Kamila opět shledá se svým manželem, je na vážkách, zda chce být raději s jedním, či s druhým.

V roce 1948 měla komunistická strana v cestě již jen jednu překážku, a to sociální demokracii. Svého nepřítele se chystala zbavit co nejméně napadnutelným způsobem, který spočíval v  pohlcení sociální demokracie a sloučení stran v jednu. Část sociální demokracie s tím souhlasila, část – do které patřil i Felix Fisher – byla proti. Nezbývalo tedy nic jiného, než Felixe Fishera a další nenápadně odstranit.

Nakonec se to komunistům podařilo. Felix Fisher byl odsouzen k mnoha letům za mřížemi. A bohužel, aniž by to byl tušil,  na tom nesl jistý podíl i onen vždy čestný básník Jan Soukup. Litoval toho, chtěl Fisherovi pomoci, ale jeho odhodlanost měla jen krátké trvání. Bylo na něm, zda podpoří sice svého soka v lásce, ale přesto přítele jehož si vážil, či tvrzení své strany, o kterém nyní už věděl, že je celé smyšlené. Když došlo na okamžik, kdy se měl projevit jeho smysl pro spravedlnost a čest, projevil se strach a Jan Fisherovi nepomohl.

Smyčka je příběh o lásce, lidských povahách a o tom, co atmosféra strachu, kterou s sebou komunistický režim přinášel, dokáže s láskou a lidskou povahou udělat. Ne všichni jsou tak silní, jak se zdají být. Jiní jsou zase silnější, než by si kdo pomyslel.

Hodnocení: 80%

VN:F [1.8.0_1031]
Rating: 9.9/10 (7 votes cast)
3
Tags: ,
Posted in O knihách |

Louisa May Alcottová: Malé ženy

Sobota, Srpen 22nd, 2009

Malé ženy patří mezi klasiku, která zaplňuje police především amerických domácností už nějaký ten pátek – přesněji řečeno: už téměř 150 let. Dočkala se i filmového zpracování a vydání v mnoha jazycích. I u nás byl, avšak v “mírně” poupravené verzi, tento román k sehnání, začátkem letošního léta konečně vyšla i neupravovaná verze.

Román Malé ženy je o čtveřici sester dospívajících během americké občanské války. Každá ze sester je jiná, každá je v něčem dobrá a každá má i nějakou tu svou charakterovou vadu: jedna je příliš plachá, druhá nedokáže ovládnout svůj vztek, třetí touží po bohatsví a čtvtá je rozmazlená. Společné mají to, že se snaží své necnosti porazit a nadobro se jich zbavit.

V každé kapitole dochází většinou k nějakému ponaučení, k nějakému kroku od dívky k mladé ženě. Obyčejně však ta ponaučení nepůsobí jen na samotnou poučenou dívku, ale i na vás, na čtenáře. Najednou se přistihnete, že i vy sami přemýšlíte nad tím, jestli náhodou někdy neděláte něco špatně, jestli byste náhodou neměli dělat něco jinak.

Malé ženy byly napsány na objednávku – americký nakladatel chtěl vydat román, který by byl určen dospívajícím dívkám a přitom je nekazil. Příběh o čtveřici sester žijících v chudých poměrech se ukázal jako ideální volba. V příběhu nechybí napětí, nechybí tam láska a ani smutek a velké dávky humoru. Bez humoru by příběh působil příliš vážně, beze smutku by neměl svou hloubku.

Nejdřív se mi ale kniha příliš nelíbila – připadala mi na můj vkus až moc poučná, až moc banální a tuctová, ale stejně jsem četla dál a dál, protože jsem chtěla zjistit, čím je ta kniha tak výjimečná. Nakonec jsem to zjistila. Malé ženy vás donutí přemýšlet nad sebou samými, nad tím jací jste a jestli byste nemohli být lepší. Už jen proto, že ony to dokázaly. Najednou vás to z ničeho nic zasáhne, naprosto nečekaně, a vy si uvědomíte, že se vám ta knížka vlastně líbí.

Hodnocení: 70 % (50% příběh, 10 % za postavu malé Beth, 10 % za to ostatní, co nedokážu slovy popsat)

VN:F [1.8.0_1031]
Rating: 9.4/10 (5 votes cast)
4

Donald McCaig: Rhett Butler

Pondělí, Srpen 17th, 2009

Jih proti Severu od Margaret Mitchellové je úžasný román a řadím ho mezi své nejoblíbenější. Je tedy jasné, že během prvních týdnů, kdy se Rhett Butler – tedy román o jedné z hlavních postav románu Jih proti Severu – objevil na pultech, jsem ho prostě musela mít. Už jednou vyšlo dodatečně napsané pokračování a já měla za to, že když se to povedlo tehdy, povede se to i teď. To jsem se ale spletla.

Román Rhett Butler můžu doporučit jen opravdu skalním fanouškům, kterým stačí, že se jedná o postavy z původního románu. Příběh je dobrý, ale nikterak strhující. Navíc mám pocit, že po přečtení této knihy přesně nerozumím tomu, proč Rhett miloval zrovna Scarlett. Co se mu na ní tak líbilo? Proč bez ní nedokázal žít? Jejich milostný vztah je tu vylíčen dosti nevěrohodně a myslím, že je to z toho důvodu, že McCaig se do svého hlavního hrdiny nedovedl dostatečně vcítit, což je asi to nejhorší, co se může spisovateli stát.

Jsou tu rozepsány osudy postav, které jsou v původním románu jen náznakově zmíněny či úplně vymyšleny. To je zajímavé, ale o to méně se tu píše o samotném Rhettovi. Čekala jsem, že se dozvíme, co se mu honilo hlavou v těch a těch chvílích, že se dozvíme, kde pobýval, když na takovou dobu zmizel od Scarlett. To se ale nekoná.

Ale ještě jedna záporná věc: český překlad. V málokteré knize jsem narazila na tak velkých počet chyb, a to jen co se týče české gramatiky.  V knize tedy objevíte věty typu: Oblaka prachu se vznesly. Velmi časté jsou i chyby v přímé řeči.

Hodnocení: 50 % (30% za příběh, 10% za to, že to vychází z mé oblíbené knihy a 10% za postavu Rhettovy sestry)

VN:F [1.8.0_1031]
Rating: 9.5/10 (4 votes cast)
5

Brabikate a Harry Potter

Neděle, Srpen 16th, 2009

Dvojčata z HP  © Brabikate

Harry Potter. Pro někoho jen knížka. Pro někoho dokonce jen film. Pro někoho součást jeho života, a to bez přehánění. A když už tu mám nový blog, mám pocit, že bych tu i tohle téma měla zmínit. Nechci tvrdit, že bych bez Harryho Pottera nebyla tím, kým jsem, ale jestli mě nějaká kniha skutečně ovlivnila, tak je to Harry Potter. Už jen proto, že jsem s ním vyrůstala – bylo mi 10 nebo 9 let, když jsem četla první díl. A bylo mi sedmnáct, když jsem četla díl poslední. Za těch několik let jsem každý přečetla několikrát (nejvíce asi Fénixův řád a Ohnivý pohár) a jsou to vlastně jediné knížky, ke kterým se ochotně vracím i poněkolikáté.

Určitě to není nic výjimečného, spousta mých vrstevníků (stačí se porozhlédnout po internetu) na tom byla naprosto stejně. Ale já Harrymu Potterovi vděčím ještě za jednu věc: za psaní. Když nad tím tak přemýšlím, možná bych bez něj ani nikdy psát nezačala. Někdy ve třinácti jsem začala číst fanfiction, které jsem zcela náhodou objevila na internetu. Hrozně mě to bavilo. Bylo to, jako kdybych z toho světa, který J. K. Rowling vykouzlila, mohla vidět i další věci, na které v knížkách nebylo místo. Mohla jsem tak být s mými milovanými postavami a dozvídat se, co se bude dít dál a co se dělo dříve. Nadchlo mě to a asi po roce čtení jsem se osmělila a napsala jsem něco i já.

A byla jsem ambiciózní! Nenapsala jsem jen nějakou krátkou povídku, rovnou jsem se pustila – stejně jako spousta dalších – do sepisování vlastní verze sedmého dílu, který v té době ještě nevyšel. Ne že bych si myslela, že to bude lepší, než to co napíše JKR, to ani náhodou. JKR v té době pro mě byla bůh! Ale bylo to takové mé fantazírování a já se ho rozhodla přenést do počítače. A světe div se, Světlo stínu mělo poměrně hodně čtenářů, kteří mě svými komentáři natolik podporovali, že jsem Světlo stínu dotáhla až do konce.

Psala jsem další a další věci, založila jsem si blog, který byl v té době především o Harrym Potterovi, seznámila se s lidmi, kteří také píší a hrozně moc jsem se toho od nich naučila. Teď už se na to období dívám s odstupem a když se občas podívám, co jsem to před těmi lety napsala, kolikrát bych všechno nejraději smazala a předělala. Ale je to už minulost, i Harry Potter období je minulost. Ale hlásit se k němu budu dál, dlužím mu to.  ;-)

A co vy? Máte s Harrym Potterem něco společného?

VN:F [1.8.0_1031]
Rating: 10.0/10 (5 votes cast)