Mám tu hodně rozepsaných článků, které jsem začala psát a potom je nedokončila. Poslední dobou nějak nemám chuť. Chuť psát blog. Mám chuť psát jiné věci, ale na ty zase není čas. Musím počkat. Všechno musí počkat. A pak bude červen. Konec stresování. Zatím jsem se naštěstí dostala jen k tomu, že myslím na konec, ale ne už na začátek, který bude následovat. Což je asi dobře, když to tak vezmu.
Jediné, na co mám poslední měsíce chuť, je čtení knížek. Je to docela paradox, protože jsem si vždycky říkala, že ve čtvrťáku nebudu moct vůbec číst, ale je to právě naopak. Ne, že bych na čtení měla čas. Je to ale vlastně jediná pasivní zábava, které se můžu věnovat, aniž bych potom měla provinilé pocity z promarněného času, což se mi stává např. u sledování filmů nebo hraní The Sims 3.
Vánoční prázdniny utíkají rychle. Chtěla jsem toho tolik stihnout a zítra už je Silvestr. A v pondělí zasejc do školy.
Taky jsem před maturitou četla. Hodně četla… aspoň jsem měla literaturu, takže s tebou absolutně souhlasím.
Jo taky mi ty prázdniny uběhly jen to profičelo a na nadcházejícíc týden mám 7 písemek… Aspon že nejsem v maturitním ročníku! A jinak, jak to vypadá s tvým příběhem? Máš něco napsané, popř. už zpracovaný námet? Docela mě to zajímá, chtěla bych si přečíst něco nového z tvého arzenálu
Miselle: No, mám napsanou první kapitolu. Napsala jsem ji v létě o prázdninách. A pak mám jeden poměrně tlustý sešit plný poznámek a nápadů, do kterých zapisuji, kdykoliv mě něco napadne. Mám základní strukturu příběhu, postavy, prostředí… Ale psát teď nemůžu. Nedokážu psát takovým způsobem, že bych každý den napsala kousek a víc se tomu nevěnovala. Když začnu psát, tak neumím myslet na nic jiného a je to období, kdy jsem hlavou v oblacích a všechno ostatní je vedlejší.
Takže teď je pro mě nejdůležitější dodělat školu a teprve potom budu mít dostatečnou energii na to, abych se do toho mohla ponořit naplno. A strašně se na to těším!
Před maturitou se stresuje každý, ale naprosto zbytečně! Však uvidíš…;)
Jsem na ten tvůj velký román zvědavý, ale hlavně se v tom neutopit. Jinak doufám, že jsi nezanevřela na FF z prostředí HP. Jsi jedna z mála autorek, která ten svět dále rozšiřovala, tak by byla škoda s tím skončit. Na nějakou tu jednorázovku (s dobrým motivem samozřejmně) budu vždy čekat.
scatman: Takové komentáře udělají radost.
Ten “velký román”, jak píšeš, nakonec možná nebude až tak velký… Vlastně je to všechno jedna velká neznámá a možná při psaní nakonec zjistím, že na to nemám. Nebo že na to ještě nemám. Ale chci to vyzkoušet. Psaní mě baví snad ze všeho nejvíc, takže mám potřebu to nějak zužitkovat.
A na FF z prostředí HP jsem nezanevřela – nebo alespoň se nebráním tomu, že bych napsala ještě někdy nějakou jednorázovku. Pokud přijde nějaký nápad, tak ji pravděpodobně napíšu.
A jedna z mála, která rozšiřovala svět HP? Já myslela, že to dělá každý autor fanfiction…
Samozřejmně más pravdu, ale ono také záleží na myšlence FF a zdělelní příběhu. Pokud se autor soustředí jen na svůj nedotáhnutý děj, tak spíše celý svět spíše ubíjí a degraduje, než aby ho dále rozvíjel. Geniální věci (většinou) nejsou nikterak složité nebo překvapivé, ale jednoduché – podané nenásilnou formou.
Pokud jde o ten romám, tak největším nepřítelem je jistě čas. (to mi určitě potvrdíš) A když už se nějaký najde, tak člověk by ho rád strávil i jinak, než jen psaním. Třeba po té maturitě nebo i na vysoké, tam toho času bývá někdy více než na střední. Nepochybuji, že bys to nezvládla, Tvorba vlastního světa je jedna z nejvzrušujících věcí vůbec. (i když hodně lidí by nesouhlasilo:D)
Tak, teď jsi jdu na tvých starších stránkách přečíst povídky, které mi byli ještě zapovězeny. Na to se těším již od včerejška.:D
scatman: No, aby tě nečekalo zklamání.
S tím časem máš určitě pravdu – psaní, aby za něco stálo, potřebuje hodně času a energie. A čistou mysl. A ani jednoho se mi v téhle chvíli nedostává…
To by mě čekalo jen v případě, kdyby jsi již nic nenapsala.:D
Někteří lidé říkají, že psaní FF není nic těžkého. Nikdo se nemusí rozepisovat s vlastním světem, postavami, zákony… Jenže má to i svoji druhou stranu mince. Autor FF se nemůže plně unáše svými pocity, musí poctivě pracovat s již danými charaktery postav o kterých píše. Nikdy nesmí osobnost hrdiny ustoupit příběhu. Aby vše správně fungovalo a čtenář měl z povídky dobrý pocit, musí to být naopak. Poté může postava dále růst.
Abych řekla pravdu, tak já si taky myslím, že psaní fanficiton je jednodušší než psaní originální tvorby. Ano, musíš respektovat nějaká pravidla a držet se původního příběhu, ale jakmile to uděláš a zároveň nepíšeš úplně hrozně, máš téměř jisté, že tvé povídky bude někdo číst a někdo je bude mít rád – už jen proto, že se díky tobě opět setkávají se svým milovaným světem a se svými milovanými postavami.
Je ale fakt, že někteří to umí lépe, někteří hůře. A taky každý má jiný vkus a fantazii.